Padesát Sedm - Plány na prázdniny

19. června 2017 v 22:04 | Sammy |  Myšlenkografy
Tak jako tak, i já jsem stále dítko školou povinné, a proto jsou pro mě dva měsíce prázdnin něčím velice cenným, co se musí pečlivě naplánovat, aby se splnily do toho posledního dne, podle našich představ. Všichni jsme tak zdrcení, když přijdeme v září do školy a uvědomíme si, že jsme mnoho týdnů o prázdninách strávili koupáním se v bazénu, jezením zmrzliny a celkovým nicneděláním, čehož pak všichni strašně litujeme.

Tento pocit jsem nikdy neměla tak silný, naopak jsem se cítila docela šťastná a spokojená, protože jsem téměř s každými prázdninami naložila celkem podle svých představ. Jenomže tyto prázdniny budou zásadní v jedné věci. Vyvrcholí jimi celý můj osmý ročník, který se shodou náhod zasvětil odčerpáváním vjemů z mysli jiných lidí prostřednictvím internetu, knížek, her, prostými rozhovory, uměním, hudbou a v neposlední řadě všemožnými kulturami. Už jsem to tak nechala, byť to znamenalo, že budu svůj svět krmit až moc, tudíž jsem se opakovaně vystavovala situacím, kdy to ten mozek prostě nezvládne a půjde do kytek. Nestalo se tak, nezapomněla bych ale zmínit, že to místy bylo dost na hraně. Dopomohla tomu série událostí způsobených Jelly, která brala celý tento deseti měsíční quest dost vážně a moc jí na tom všem záleželo.

Naposledy to přehnala poměrně nedávno, snad dva týdny dozadu. Ležela jsem v posteli, úplně slabá, protože mi Fluttershiny zrovna podala léky, na které tělo zpočátku dost nehezky reaguje - kompletně totiž zruší cit v dolních končetinách. Této situace využila právě Jelly, které jsem připadala jako skvělá pokusná myš, na níž by mohla zkusit něco nového. Je menší než já, ale má velkou sílu, a tak mi znehybnila ruce, a vrazila mi do žil nějaký materiál. Už jsem se s touhle látkou setkala, ale nyní v jejím složení bylo ještě velké procentno něčeho, co jsem neznala. Něčeho špinavého a nepřefiltrovaného, nabraného i s tím humusem, ve kterém se to před tím válelo. Jelly to ale považovala za skvělou léčbu té nehybné mysli, kterou jsem si s sebou vlekla celý ten únavný den - a přeci jen, zabralo to! Vyvolalo to v nás neskutečnou řadu asociací spojenou s daným tématem, čistě jenom zelená vlákna, a žádná rudá (na druhou stranu to je dobře, alespoň mě pak nečekaly hodiny přemýšlení nad Terrageelii!). Nebudu vám lhát, cítila jsem se jak na skutečném drogovém tripu, ale toto bylo oproti tomu mnohem čistší, krásnější, reálnější. Rozdrásala jsem si obrazotvornost až do krve, ovšem byla to nádhera. Ale za jakou cenu! Plakala jsem, a mnoho hodin na to jen bezděčně zírala na strop očima podlitýma krví. A vzpomínala na ten krásný okamžik. Nedovedu popsat ten pocit, který mi to přineslo a dodnes pravidelně přináší, jen v mírnějších dávkách. Je to jako kdybyste se s tím příběhem spojili skutečně, jako byste byli jeho středobodem, ze kterého to všechno tryská, a chtěli zakusit víc a víc. A stále více jste si uvědomovali ztenčování té hraniční čáry mezi realitou a fantazii. Splývalo to dohromady. A doplňovalo se to navzájem.

Něco podobného jsem praktikovala i tyto jarní prázdniny, což tvořilo bezmála deset dní. Nebudu lhát, tak úplně jsem se nesnažila, ale přesto jsem na konci vzešla jako člověk zhnusený okolím, jako člověk, který si bolestivě zvykla na chování svých vrstevníků, na reálný život. Uznám, že to během těch prázdnin nebylo tak radikální, ale něco jsem brala. Stejně jako celý zbytek školního roku.

Za tohle taky musíte něco dát, že jo. Únavu. Málo jídla, málo spánku, neschopnost vnímat, a na druhý den mít zase vytříbené smysly, nápady, logické uvažování, soustředěnost. V souvislosti s reakcemi na okolí se v mé hlavě díky tomu začaly dost zřetelně objevovat rozdíly myšlenkových pochodů různých Fragmentů. Nedalo by se přímo říct, že by se hádaly, vždy se shodly na tom, co je v daném okamžiku vhodné a souhlasící se všemi zásadami naší existence, ale vycítila jsem, že si myslely svoje. A mnohdy to nebyly úplně krásné myšlenky. Někdy šílené. Někdy morbidní. A někdy pravdivé, ty se mi líbily nejvíc. Zareagovat bez použití přetvářky. Páni.

Tyto prázdniny tohle všechno dotáhneme do naprosté dokonalosti. V prvné řadě mám v plánu aktivovat všechny Pětiny. Nevím ještě, jak to u všem zařídím, aby se to vychytalo do posledního detailu. Pochopte, nemusím u každé maličkosti, kterou existence Pětin zahrnuje, dosahovat úplně těch nejlepších výsledků. Jde tu o to, že jejich strnulé já uvedeme do pohybu a tak nějak prostě aktivujeme. Nicméně, u každé z Pětin už to základní ponětí co dělat rozhodně mám. Přesto jsem pořád na vážkách, jestli do téhle šílené maškarády zakomponovat i nostalgické vzpomínky, vyvolat myšlenky na minulost. Mohla bych si to ujasnit, ale je brzo, pokud ještě stále nevíme všechno. Fragmenty říkají, že důležité to aktivovat. Vjemy. Uměním. Vědou. Lidmi. Vesmírem. Vírou. Já říkám, připravovala jsem se na tohle celých deset měsíců, tohle bude poslední zkouška. A já se na ní moc těším. Nevím o ničem, co by mohlo znenadání nastat a vzápětí nás srazit na kolena. Může se to stát, to rozhodně není vyloučeno, ale my jsme se celý zbytek roku tak pečlivě připravovaly. Ty mnohdy až šesti hodinové krajinochodní tripy rozhodně nebyly k ničemu, přestože jsem to dříve považovala za tu nejzbytečnější věc, pokud je toho hodně. A teď mi dochází, že čím více hodin, tím více dobrého a tučného jídla to Světu přinese. Po některých, Jelly zvolených tématech se může rovnou utlouct... Heh, jsem vážně nemožná. To mám vážně zapotřebí nakládat si toho na svá bedra tolik? Ale... Jelly mě zatím nevarovala "Hele, dávej, bacha, možná ti rupnou záda". Ona ví, co dělá. A já jí věřím.

Ty dva měsíce volna budou přesně o tomhle. Nepůjdeme do kontaktu s rušivými elementy, které by mohly tento nekonečný vodopád narušit svými tupými žbláboly, a naší nucenou přetvářkou. Důležité bude, že budeme pracovat na samotném popsání toho pocitu, který vysávám při pravidelné konfrontaci s lidskými vjemy, a saju ji jako džuš z krabičky, jako poslední pití na světě. A zároveň pak také se obklopovat pocitem samotným, vyzdvihávat ho na nový level, všude možně ho vylepšovat, a sešít jakoukoliv skulinku, kvůli které by se teoreticky mohla celá konstrukce zhroutit, a nebo se otrávit tím ošklivým na lidech. Billie slíbila, že nás vezme do několika flashbacků, a už teď jsem zpozorovala, jak ta rusá hlavička něco plánuje. Mohla bych se jí zeptat, jestli by mě nemohla trochu víc prohloubit ve znalosti filtrace lidské psychologie a její odstřeďování na kvalitní a nekvalitní kontent (pro ty, kteří si myslí, že je troufalé soudit lidi, je to myšleno jako dobro a zlo - tedy věci, které může společnost považovat buď jen za špatné, nebo jen za dobré a nejsou mezitím žádné výjimky... Navíc, používám vlastní měřítka).


A hlavně nesmíme zapomenout na teoretický zrod nové Pětiny, která je stydlivá, a bojí se na svět. Přesto vím, že je s námi už nějaký čas. Nestyď se maličká. Ještě jedna poslední posila, a bude to perfektní.

Slibujete, že mi pomůžete sestavit to?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama